Prahu 4 mám moc ráda - taky je to místo mého mládí a velké části života - Podolí, Pankrác, Michle, Spořilov ..Na Dolinách bydlela babička, v porodnici jsem se narodila já sama i mé děti. Je to hezká věc, porovnávat. A pokud člověk ta místa zná, pak je snáze dohledá. Ale i tak to musí být mravenčí práce. Díky za ni. Bára
Krasne Fotky,supr,...je tam take jedna fotografie z roku 1954- deti ktere stoji pred skolou a pak fotka z roku 2014 z toho sameho mista.Na te fotografii deti je moje sestra,chtela bych vedet jestli tu fotografii nedala k dispozici spoluzacka, ci spoluzak? Muzete mi odepsat na magdanov@hotmail.com Dekuji Magdalena
Zdravím Vás pane Víšku, jako podolský rodák, žijící v této krásné lokalitě 83 let, jsem si s potěšením prohlédl historické fotky z Podolí.Dokonce je tam i náš dům Na Zlatnici, kde jsem se narodil. Jen si dovoluji upozornit na dvě chybičky, které se vloudily. a/ Datum 1900 u podolské sokolovny neodpovídá, byla postavena a otevřena v r.1933, b/ zobrazená ulice označená jako Pankrácká byla do roku 1948 Krušinova, ulice Pankrácká a Fričova byly ulice navazující později spojené v jednu ulici, nyní se jmenuje Sinkulova. Jinak díky, dobrá práce. S pozdravem J.Slavík P.S. Mimochodem do školy na Nedvědově nám. jsem chodil s Víškem, což by mohl být Váš starší bratr.
Dobrý den, děkuju a omlouvám se. Letopočet u sokolovny mi tam musel někdo přidat, aby mě rozzlobil, historii sokolovmy dobře znám. Jsem teď dlouhodobě marod a jeksi nemám možnost to opravit. Beru Váš text jako fakt, prostě jsem to zvrtal a Vy jste mě opravil. Můj bratr Vladimír v únoru 2019, tedy před rokem, nás navžddy opustil ve věku 82 let. Je víc než pravděpodobné, že se jedná o Vašeho spolužáka. Taky někde Na Zlatnici bydlel můj pozdější profesor z průmyslovky, velice oblíbený Ing. Buršík. Jeden z jeho synů Milan, byl můj vsrtevník, do třídy jsem s ním nechodil, ale šlo o velice chytrého člověka a taky o pěkného syčáka, údajně po tátovi. Ale to už jsou málem drby. Jinak Vám moc děkuju za opravy a ještě súpíš o vzpomínky.
Tak já jsem už také pamětník. V podolském přístavu jsem v roce 1954 poprvé sedl do kanoe. A v zimě na zamrzlém jsme bruslili a hráli hokej. Později už to vlivem přehrad nezamrzalo. V Braníku na Mlýnku (u Ledárny) jsme hráli od 1956 s partou mužských a pěkných holek hráli volejbal. A od roku 1960 jsem v Podolí na Žlutých lázních hrál volejbal s několika tehdejšími reprezentanty. Jo a také jsem hrával na Dobešce. Zajímalo by mne, kdo z těch bývalých spoluhráčů ještě žije. Vím jenom o dvou. Ostatní jsou už asi ve věčných lovištích. Občas se do těchto historických končin jedu podívat a vzpomínám. Připomínám ještě, že na Dobešce je nádherný velký cedr atlaský. Stojí to za to, se tam podívat. Petr
Hezké vzpomínky na mládí. Škoda, že tam není také pěkná fotka s vory zakotvenými na malé řece u obou pil (městské a švarcenberské). Vory jsou trochu vidět ne jedné z fotek háfnu, a to na obou stranách švvarcumberáku. Doufám, že použitým místním názvům v podolštině je ještě rozumět.
Úžasné!!!
OdpovědětVymazatPankrácká ulice jest dnešní Sinkulova a ve žlutém domě asi uprostřed jsem dvacet let (53 - 73) bydlel...
OdpovědětVymazatTo musela být práce. Ale udělalo mi to radost.
OdpovědětVymazatJeště jsem se nedíval na ostatní, ale Podolí je 1.a.
Podolí je můj ráj, žiju tu už 85 let. V Pankrácké ulici jsem našel svůj rodný dům, moc děkuji tvůrci. Milan Hendrich
OdpovědětVymazatU pana Hendricha jsem v roce 1965 dělal v ulici Jeremenkova předvojenskou autoškolu, rád na to vzpomínám, Karel Trčka
VymazatKrásné fotky a klobouk dolů před tou prací!
OdpovědětVymazatPrahu 4 mám moc ráda - taky je to místo mého mládí a velké části života - Podolí, Pankrác, Michle, Spořilov ..Na Dolinách bydlela babička, v porodnici jsem se narodila já sama i mé děti.
OdpovědětVymazatJe to hezká věc, porovnávat. A pokud člověk ta místa zná, pak je snáze dohledá. Ale i tak to musí být mravenčí práce.
Díky za ni. Bára
Krasne Fotky,supr,...je tam take jedna fotografie z roku 1954-
OdpovědětVymazatdeti ktere stoji pred skolou a pak fotka z roku 2014 z toho sameho mista.Na te fotografii deti je moje sestra,chtela bych vedet jestli tu fotografii nedala k dispozici spoluzacka, ci spoluzak? Muzete mi odepsat na magdanov@hotmail.com Dekuji Magdalena
Zdravím Vás pane Víšku, jako podolský rodák, žijící v této krásné lokalitě 83 let, jsem si s potěšením prohlédl historické fotky z Podolí.Dokonce je tam i náš dům Na Zlatnici, kde jsem se narodil. Jen si dovoluji upozornit na dvě chybičky, které se vloudily. a/ Datum 1900 u podolské sokolovny neodpovídá, byla postavena a otevřena v r.1933, b/ zobrazená ulice označená jako Pankrácká byla do roku 1948 Krušinova, ulice Pankrácká a Fričova byly ulice navazující později spojené v jednu ulici, nyní se jmenuje Sinkulova. Jinak díky, dobrá práce. S pozdravem J.Slavík P.S. Mimochodem do školy na Nedvědově nám. jsem chodil s Víškem, což by mohl být Váš starší bratr.
OdpovědětVymazatDobrý den, děkuju a omlouvám se. Letopočet u sokolovny mi tam musel někdo přidat, aby mě rozzlobil, historii sokolovmy dobře znám. Jsem teď dlouhodobě marod a jeksi nemám možnost to opravit. Beru Váš text jako fakt, prostě jsem to zvrtal a Vy jste mě opravil.
VymazatMůj bratr Vladimír v únoru 2019, tedy před rokem, nás navžddy opustil ve věku 82 let. Je víc než pravděpodobné, že se jedná o Vašeho spolužáka.
Taky někde Na Zlatnici bydlel můj pozdější profesor z průmyslovky, velice oblíbený Ing. Buršík. Jeden z jeho synů Milan, byl můj vsrtevník, do třídy jsem s ním nechodil, ale šlo o velice chytrého člověka a taky o pěkného syčáka, údajně po tátovi. Ale to už jsou málem drby. Jinak Vám moc děkuju za opravy a ještě súpíš o vzpomínky.
Tak já jsem už také pamětník. V podolském přístavu jsem v roce 1954 poprvé sedl do kanoe. A v zimě na zamrzlém jsme bruslili a hráli hokej. Později už to vlivem přehrad nezamrzalo. V Braníku na Mlýnku (u Ledárny) jsme hráli od 1956 s partou mužských a pěkných holek hráli volejbal. A od roku 1960 jsem v Podolí na Žlutých lázních hrál volejbal s několika tehdejšími reprezentanty. Jo a také jsem hrával na Dobešce. Zajímalo by mne, kdo z těch bývalých spoluhráčů ještě žije. Vím jenom o dvou. Ostatní jsou už asi ve věčných lovištích. Občas se do těchto historických končin jedu podívat a vzpomínám. Připomínám ještě, že na Dobešce je nádherný velký cedr atlaský. Stojí to za to, se tam podívat. Petr
OdpovědětVymazatHezké vzpomínky na mládí. Škoda, že tam není také pěkná fotka s vory zakotvenými na malé řece u obou pil (městské a švarcenberské). Vory jsou trochu vidět ne jedné z fotek háfnu, a to na obou stranách švvarcumberáku. Doufám, že použitým místním názvům v podolštině je ještě rozumět.
OdpovědětVymazat