Milované Dačice …… tady jsem prožívala nádherné dny mého dětství s maminkou, jezdily jsme tam k maminčiným tetám, které měly vilku v ulici Otokara Březiny. Ojížděly jsme z Prahy koncem května - než jsem začala chodit do školy- vracely jsme se až v září.Prožila jsem tam i několik Vánoc až do konce ledna. Jako školačka a studentka jsem v Dačicích trávila část prázdnin. Bylo to v letech 1953 až do 1971. Dačice byly malebné klidné maloměsto. Březinovou ulicí končila zástavba, pak byla již pole a nádherná vysoká úvozová cesta vedla až prvnímu rybníku, kde byla kaplička.Rybníků tam bylo několik, navazovaly na sebe, koupání jsem si užívala až v tom třetím. Jmenoval se Vondra. Na jahody se chodívalo do "Bažantnice" kolem rasovny a na maliny do "Zahrádeckého lesa" nad nádražím. Na houby až do lesa Háj, to už byla docela štreka po silnici. Po této silnici nedaleko od Dačic vpravo je Kostelního Vydří a na sv. Vavřince tam chodilo procesí na byla tam vavřineckou pouť . V Dačicích se nakupovalo v malých krámcích, všichni se tam znali a já nejraději měla cukrárnu u Zamazalů, hlavně meruňkovou, lepší zrmzlinu jsem pak už nikdy neochutnala. Dačice jsou v mých vzpomínkách zalité sluncem, dodnes si umím vybavit tu úvozovou cestu k rybníku u kapličky, kde se tetelilo sluníčko a dodnes cítím tu její vůni z mnoha květinek, které tam kvetly. Díky těmto fotkám jsem se "ocitla" opět v časech minulých. Autorovi patří velký dík, skvělý blog. Jitka Fašianoková, Praha
I když jméno autorky mi nic neříká, je to jako bych to psal já, který jsem se v Dačicích narodil v r. 1943 a prožil jsem tak celé dětství a i první svou lásku.
Milované Dačice …… tady jsem prožívala nádherné dny mého dětství s maminkou, jezdily jsme tam k maminčiným tetám, které měly vilku v ulici Otokara Březiny. Ojížděly jsme z Prahy koncem května - než jsem začala chodit do školy- vracely jsme se až v září.Prožila jsem tam i několik Vánoc až do konce ledna. Jako školačka a studentka jsem v Dačicích trávila část prázdnin. Bylo to v letech 1953 až do 1971. Dačice byly malebné klidné maloměsto. Březinovou ulicí končila zástavba, pak byla již pole a nádherná vysoká úvozová cesta vedla až prvnímu rybníku, kde byla kaplička.Rybníků tam bylo několik, navazovaly na sebe, koupání jsem si užívala až v tom třetím. Jmenoval se Vondra. Na jahody se chodívalo do "Bažantnice" kolem rasovny a na maliny do "Zahrádeckého lesa" nad nádražím. Na houby až do lesa Háj, to už byla docela štreka po silnici. Po této silnici nedaleko od Dačic vpravo je Kostelního Vydří a na sv. Vavřince tam chodilo procesí na byla tam vavřineckou pouť . V Dačicích se nakupovalo v malých krámcích, všichni se tam znali a já nejraději měla cukrárnu u Zamazalů, hlavně meruňkovou, lepší zrmzlinu jsem pak už nikdy neochutnala. Dačice jsou v mých vzpomínkách zalité sluncem, dodnes si umím vybavit tu úvozovou cestu k rybníku u kapličky, kde se tetelilo sluníčko a dodnes cítím tu její vůni z mnoha květinek, které tam kvetly. Díky těmto fotkám jsem se "ocitla" opět v časech minulých. Autorovi patří velký dík, skvělý blog. Jitka Fašianoková, Praha
OdpovědětVymazatI když jméno autorky mi nic neříká, je to jako bych to psal já, který jsem se v Dačicích narodil v r. 1943 a prožil jsem tak celé dětství a i první svou lásku.
OdpovědětVymazat